Charlotte Aigner: Osobní cesta do světa posledních dnů Franze Kafky

1. Pohlednice z Kierlingu z roku 1915, pohled na kostel a dům, ve kterém Kafka zemřel - © Archiv Charlotte Aigner

Studovna a pamětní síň v domě úmrtí Franze Kafky v Kierlingu

2. Nápis v domě u Frauenplanu, kde ve Výmaru bydlel Goethe - © Žiga Jereb

V roce stého výročí Kafkova úmrtí v roce 2024 se poklidné dolnorakouské městečko Kierling dostává do centra všeobecného zájmu. Zdálo by se, že o životě a posledních týdnech jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století již bylo řečeno vše. Navštívit toto místo osobně – právě v současné době – však přesto stojí zato.

Věřím v moc míst.

(Franz Kafka v roce 1923 svému příteli Robertu Klopstockovi)

Když vstupujete do budovy bývalého Sanatoria Dr. Hoffmanna v Kierlingu, dnes nájemního domu, spočine váš pohled na slově „SALVE“, vyskládaném do teracové dlažby. Je tím prvním, čeho se zde dotkne vaše noha. V historii literatury existuje ještě jedno významné místo, kam se vstupuje přes intarzované „SALVE“ v podlaze: byt Johanna Wolfganga von Goethe v domě na výmarském Frauenplanu. Kafka toto místo navštívil společně s Maxem Brodem v létě 1912. Tehdy, 29. června, psal ve svém deníku Weimar-Jungborn o „doteku zdi“ a poznamenal, že:

lze vnímat, jak do jednoho chvilkového dojmu vstoupí celý náš předchozí život

Co mu asi prolétlo hlavou, když spatřil posléze toto „SALVE“ ve vstupu do kierlingského sanatoria?

Měla by zvláštní místa skutečně vyzařovat jakousi moc? Kafka by zřejmě souhlasil. Jedenáct let po jeho návštěvě na Frauenplanu, v červenci 1923, už těžce poznamenán plicní tuberkulózou, se setkal se svou poslední souputnicí Dorou Diamant v přímořských lázních Müritz u Baltského moře. O několik dní později napsal Robertu Klopstockovi:

Věřím v moc míst, nebo správněji v bezmoc lidí

Nemohl vědět, že tato „bezmoc“ brzy dožene i jeho samotného. O necelý rok později se mu už nedalo pomoci. Léčba byla ukončena. 3. června 1924 v poledních hodinách v Sanatoriu Dr. Hoffmanna v Kierlingu u Klosterneuburgu nedaleko Vídně zemřel. Nebylo mu ještě ani 41 let. Dora Diamant a Robert Klopstock byli u něj.

Pokud je chvilku klid, jsem rád.

(Záznam v deníku)
3. Nápis u vstupu do domu v Kierlingu, kde Kafka zemřel - © ÖFKG

Na schodišti bývalého sanatoria jako by se za posledních sto let nic nezměnilo. Několik prvních schodů procházíte světlem, jež sem proniká barevnými skly starých křídlových dveří. Protáhnete se těsným vstupem. Do druhého patra vedou úzké točité schody. Za vzorovanými mléčnými skly oken lze tušit zahradu.

Nenajdeš-li tedy nic tady na chodbách, otevři dveře, nenajdeš-li nic za těmito dveřmi, jsou další poschodí, nenajdeš-li nic nahoře, není to žádná pohroma, vyšvihni se po dalších schodech nahoru, dokud nepřestaneš stoupat, nepřestanou schody, pod tvýma stoupajícíma nohama budou růst vzhůru.

(Kafka, Přímluvci)

Když vystoupáte do druhého poschodí, zastavíte se před starou výlevkou s bílým smaltem a rezavým odtokem. Za ní je zeď s válečkovým vzorem. Vedle jsou dveře s nápisem „Studovna a pamětní síň Franze Kafky“. Těmi vstoupíte do dvou místností, které v roce 2014 zcela nově uspořádala Rakouská společnost Franze Kafky. Vyprávějí o Kafkově době v Kierlingu a snaží se nechat mluvit Kafku samotného:

4. Schodiště - © ÖFKG

Nesmírný svět, který nosím v hlavě. Ale jak osvobodit sebe a jak osvobodit ten svět a nerozervat se přitom. A tisíckrát raději se rozervat než ho v sobě zadržovat nebo pohřbít. K tomu tu přece jsem, to je mi naprosto jasné.

(Deník, 1913)

5. Podpis Franze Kafky - © ÖFKG
6. Studovna a pamětní síň Franze Kafly v Kierlingu - © ÖFKG
7. Pamětní síň: laryngeální stříkačka - © ÖFKG

Studovna a pamětní síň Franze Kafky

Obrazy na stěnách, několik textů, úryvky dopisů, jednotlivé věty, ve vitríně laryngeální stříkačka, faksimile lékařských zpráv a křivky horečky z vídeňské kliniky. Projdete do druhé místnosti, věnované době po Kafkově smrti, jeho odkazu.

8. Pamětní síň: Přijímací protokol z Laryngologické kliniky profesora Dr. Hajeka ve Vídni z 10. Dubna 1925 (faksimile) - © ÖFKG

Moc nám toho tedy zřejmě vůbec chybět nebude. Josefina ovšem, vykoupena z pozemských strastí, jež jsou však, jak se domnívala, nachystány pro vyvolené, se blaženě ztratí v nesčetném zástupu hrdinů našeho lidu a záhy – jelikož dějepis se u nás nepěstuje – upadne ve vyšším stupni vykoupení v zapomnění jako všichni její bratři.

(Zpěvačka Josefína aneb Myší národ)

9. Průchod mezi oběma místnostmi - © ÖFKG
10. Obraz a výklad nápisu na Kafkově náhorbním kameni - © ÖFKG

Nalezneme zde nekrology Maxe Broda a Mileny Jesenské i hebrejský náhrobní nápis v překladu a výkladu Johannese Reisse. Nad středem místnosti se vznáší roj osvětlených listů papíru. Je jich hodně a jsou na nich otištěny poznámky z Kafkových rozhovorů, jež probíhaly většinou právě zde. Visí na lustru, upevněné pomocí drátků.

Jezero přece neústí

nebo

Kdyby nebylo žádné téma, tak by byl předmět rozhovoru“, ale také „Polož mi na okamžik ruku na čelo, aby se mi dostalo odvahy“ nebo „Kolik let to vydržíš? Jak dlouho vydržím já, že ty to vydržíš?

11. Knihovna k životu Franze Kafky - © ÖFKG

Velká knihovna s vydáními Kafkových děl, sekundární literatura a překlady do mnoha jazyků slouží, jak se zdá, ke snadnějšímu porozumění Kafkovu odkazu.

Kdo chce, může vstoupit ještě na balkon na jižní straně domu, nahlédnout do zahrady, naslouchat ptákům a hledět na zalesněný kopec. Vlevo se nachází bývalý Kafkův pokoj s balkonem. Ten je dnes součástí pronajatého bytu a pohledem na něj setrváme jen krátce.

Pohleďte na šeřík, svěžejší než ráno.

Co se zde událo před téměř stovkou let, se dnes už v úplnosti nedovíme. Můžeme se však nechat oslovit stopami tehdejšího dění a vytvořit si tak k němu svůj vlastní vztah.

Týdny před Kafkovou smrtí byly dobou intenzivní blízkosti: Dora Diamant u něj byla nepřetržitě, oddaně o něj pečovala, naplněna zoufalou nadějí. Byly dobou fyzického zániku a bolestí, ale také lásky a niterné sounáležitosti.

...pak už je všechno beznadějné, kromě zázraků

poznamenal Kafka na jeden z listů. Dora Diamant píše začátkem května Ottle David:

...Mějte také naději. Věřte tak jako já ve změnu k dobrému, ta se pak může snáze dostavit. Jak jinak by tomu vůbec mohlo být? Jak je to vůbec možné? Jak je to vůbec myslitelné? Se zdravými smysly určitě ne…

Kafka zde byl chráněn před okolím, jak jen to bylo možné. Přesto si tu podávali kliku renomovaní specialisté, samozřejmě aniž by mohli pomoci.

Pomoc tu odchází, aniž by pomohla

napsal Kafka po jedné takové návštěvě lékaře. Robert Klopstock dorazil na začátku května, aby pomohl Doře Diamant s péčí. Přicházeli přátelé a také někteří členové rodiny, například Kafkův dlouholetý přítel Max Brod nebo dvě z jeho sester, Ottla David a Elli Hermann.

... Už vyhasínal, ale přesto vypadal báječně...

(Franz Xaver hrabě Schaffgotsch o F.K.)

Milena Jesenská, které v té době žila ještě ve Vídni, ho zřejmě také navštívila. V dopise Willimu Schlammovi z roku 1938 zmínila, že byla poprvé u Kafkova smrtelného lože. Na magnetofonové nahrávce životních vzpomínek z roku 1961 to potvrzuje Franz Xaver hrabě Schaffgotsch. Na dvou místech záznamu mluví o tom, že navštívil Kafku společně s Milenou Jesenskou v Kierlingu na začátku května 1924. Získáváme tak jednu z mála dochovaných informací o tom, jak Kafka ve svých posledních týdnech pravděpodobně vypadal. Schaffgotsch byl zřejmě Kafkovým vzezřením fascinován ještě po více než čtyřiceti letech. Na jiném místě vypráví:

...Kafka byl takový ten spíš orientální typ, se štíhlými údy, typ, jaké maloval Chagall, s velkýma tmavýma očima, jaké vídáme na ikonách, ty tmavé oči zcela dominovaly, samozřejmě hrozně vyhublý, ale krásná, nádherná hlava […] Přirozeně už byl velmi poznamenán nemocí. Působil čaro... čarokrásným dojmem.

V den své smrti se Kafka cítil „neuvěřitelně dobře“. Mohl ochutnat trochu třešní a jahod, které Klopstock přivezl z města, a v dlouhém dopisu rodičům napsal:

...všechno je, jak řečeno, na nejlepší cestě

Překlad včetně citátů z Kafkových textů Ondřej Staněk.

Charlotte Aigner se narodila v roce 1966 ve Freisingu a od roku 1987 žije ve Vídni. Vystudovala sociologii s psychologií a pedagogiku. Pracuje jako psychoterapeutka a pedagogická terapeutka (esenciální analýza) ve vlastní praxi. Od roku 2014 je členkou představenstva Rakouské společnosti Franze Kafky a kromě jiného vytvořila společně s Manfredem Müllerem a Michaelem Belgavy (design) koncept nové podoby Studovny a pamětní síně Franze Kafky v Kierlingu.