Blog
Výřez z obálky nového románu Setha Rogoffa The Castle (FC2 2024).
V jednom z Kafkových textů, pro který se v souvislosti s jeho dílem vžil pojem osmerkový sešit C (jeden z nejznámějších osmi modrých osmerkových sešitů), se nachází krátký prozaický úryvek nazvaný "Beim Bau der chinesischen Mauer", do angličtiny obvykle překládaný jako povídka "Velká čínská zeď.“ Obecně mám úctu k obtížím překladatelského procesu, jež překladatele nutí k hledání nedokonalých řešení. Překlad je ze své podstaty nedokonalý — stejně jako je nedokonalý Kafkův "překlad" údajného čínského textu do němčiny. Například výraz chinesische Mauer (stejně jako "Velká čínská zeď") je evropský termín a Kafkův čínský vypravěč by jej k popisu pohraničního opevnění říše nepoužil.
Anglický překlad spojení "The Great Wall of China" jeho význam posouvá. Zatímco anglický název klade větší důraz na objekt, na zeď, německý výraz se soustředí spíše na proces stavby. Na první pohled by se zdálo rozumné předpokládat, že se Kafkova konstrukce (Bau) vztahuje ke vztyčení zdi, k fyzickému vybudování architektonické struktury. Přestože je to částečně pravda, zaměření se pouze na stavbu hmotné zdi se míjí s podstatou celého prozaického fragmentu. Klíčové je ve skutečnosti první německé slovo v názvu, beim – pouhé stažení předložky a určitého členu (bei dem). Věrnější překlad německého originálu by mohl začínat následovně: Během stavby... nebo Při stavbě... nebo Uprostřed stavby... Jinými slovy, příběh se netýká tolik zdi nebo její konkrétní konstrukce jako spíš času – intervalu, – během něhož se zeď staví. Kafkova zeď není hmotným objektem; Kafkova zeď je časovým rámcem.
Pro ty, kteří nejsou s tímto dílem obeznámeni, si dovolím stručné shrnutí. Vypravěčem úryvku – fragmentu je bývalý vedoucí nižšího stupně stavební čety pracující na stavbě zdi. V mládí se vyučil zednickému řemeslu a byl zodpovědný za řízení menšího týmu námezdních dělníků. Jeho tým byl součástí většího týmu, čítajícího asi pět set dělníků, kteří měli za úkol postavit pětisetmetrový úsek zdi v rozmezí přibližně pěti let. Vypravěčovy pracovní dny jsou již minulostí a v tomto textu čtenáři představuje určitý typ historického eseje – nebo souboru úvah – o procesu stavby.
Vypravěč začíná základním postřehem, který se promění v otázku. Zaznamenává zjištění, že zeď nebyla postavena souvisle, ale po částech, v nesouvislých úsecích. Například dva pětisetmetrové úseky byly spojeny do úseku jeden kilometr dlouhého, a to pouze proto, aby se nakonec ukázalo, že po dokončení musel být celý úsek opuštěn a jeho tým přemístěn. Výsledkem tohoto procesu byla nejednotná konstrukce; stala se z ní změť různorodých částí. Jinými slovy, zeď byla plná mezer.
Oficiálním účelem zdi bylo chránit území Čínské říše před "severními národy", kočovnými národy, které ohrožovaly její svrchovanost a bezpečnost. "Jak ale," ptá se vypravěč sám sebe, „ by mohla před nimi chránit zeď, která není celistvá?"
Odpověď zní, že ochranu poskytovat nemůže. A ještě se to celé zkomplikuje. "Takováto zeď chránit nemůže, ale nadto je sama stavba neustále v nebezpečí." Zeď narušuje život na hranici; zneklidňuje kočovné národy. Přizpůsobují se proměnám při budování zdi; přesouvají se, přeskupují se. V důsledku těchto proměn získávají kočovníci daleko větší převahu ohledně porozumění zdi než ti, kdo zeď staví, dokonce než vrchní velení, které ji v hlavním městě naplánovalo. Tím, že zeď definuje (nebo vytváří) hranici, způsobuje nebo zhoršuje přesně ten problém, který navrhuje vyřešit.
Vrchní velení podle vypravěče zvolilo metodu stavby po částech kvůli stavebním dozorcům, jako byl on sám, kteří si potřebují – na psychologické úrovni – zachovat aspoň základní psychickou motivaci, aby mohli pokračovat v práci. Plán výstavby po kratších úsecích má v zásadě bojovat proti určité beznaději, která přichází s nepředstavitelným úkolem dokončit souvislou zeď takovéto nezměrné délky.
Po pěti stech metrech se tito dozorci vracejí do svých vzdálených vesnic. Tam, daleko od hranice, získávají představu o tom, co zeď představuje – co znamená.
Teprve v nejvzdálenějším bodě od severní zdi, doma ve své vesnici v jihovýchodním cípu říše, došel vypravěčovi význam celé zdi. Nerozumí jí v žádném reálném ani materiálním smyslu(je nepoznatelná). Vypravěčova neschopnost ji pochopit je také zřejmá z jeho neustálého pocitu zmatení. Přesto může vnímat podstatu významu zdi. Popisuje scénu nižších stavebních dozorců, kteří se vydávají ze svých vesnic, aby se vrátili k výstavbě nového úseku zdi:
Svůj odjezd urychlovali víc, než bylo nutno, na cestě je ještě dlouho doprovázelo půl lesnice. Všude viděli na cestách skupinky lidí a vlajky, nikdy předtím neměli ani tušení, jak veliká, bohatá a krásná je jejich země a jak je hodna lásky. Každý rolník jim byl bratrem, pro něhož se stavěla obranná zeď, a ten jim za to byl vděčný a neváhal se zaručit celým svým majetkem, ba celým svým bytím. Jednota! Jednota! Hruď na hrudi, lid tančí a plesá, krev není již uzavřena v bídném koloběhu těla, nýbrž valí se sladce a zase navrací přes celou nekonečnou Čínu.
V této scéně zeď jako objekt zmizela. Už to nejsou cihly a malta. Stala se jednotou, bratrstvím a historií. Čím abstraktnější se zeď stává, tím více se vzdaluje od skutečných kamenných staveb na severní hranici, tím je mocnější. Nejenže skutečná zeď není mocná, ale fakticky ohrožuje bezpečnost říše. Je ze své podstaty až směšně chybová. Moc zdi spočívá v představě zdi. Výstavba zdi spojuje Čínskou říši v jednotný celek, nikoliv však ve skutečném nebo praktickém smyslu, ale v politické představivosti lidí. Během procesu výstavby zdi se Čína stává Čínou. Lidé se stávají Číňany. Zeď je samotnou říší; je to sjednocená čínská společnost, sdílená čínská kultura a společná čínská krev, nebo přinejmenším představa sjednocené společnosti, sdílené kultury a společné krve.
Během výstavby zdi se z kočovníků stávají vyvrhelové; jsou představováni jako krutí barbaři s "prokletými tvářemi", "otevřenými tlamami" a "čelistmi se špičatými zuby". Děti, pro Kafku nejryzejší okna do duše společnosti, prchají z těchto obrazů v slzách, přestože se nikdy s takovou postavou nesetkají.
Spíše než aby říše budovala zeď, zeď buduje říši. Zeď vytváří postavu císaře, císař (který možná vydal stavební dekret) nevytváří zeď. Lidé císaře poznávají nepřímo – a jediným způsobem, jak se s ním může jednotlivý vesničan "komunikovat" je prostřednictvím zdi. Jinak je císař zcela nedosažitelný. Slábne a proměňuje se v neskutečno, v historii, v mýtus. Jak zeď zůstává přítomna v představách vesničanů, tak císař (a dokonce samo císařství) začíná mizet v minulosti.
Doba výstavby (beim Bau) není vymezena skutečnou stavbou zdi – žádná zeď neexistuje. Doba výstavby je budováním politické identity. Doba výstavby je proces vytváření politické subjektivity. Doba výstavby je vznikání komplexních vazeb mezi jednotlivci, komunitami a mocenskými strukturami.
Ve fragmentu Kafkovy prózy se objevuje moment, jehož souvislost je pouze zdánlivě okrajová. Podle vypravěče změnilo oznámení o stavbě zdi atmosféru v celé říši. V prvních letech výstavby zdi vyvolával zvýšený stav představivosti "duševní zmatek". Vypravěč píše:
Lidská bytost je svou podstatou lehkomyslná, svou přirozeností létající prach, nesnáší být spoutána. Spoutá-li se sama, brzy začne šíleně lomcovat svými okovy a rozmetá i zeď, řetězy, i samu sebe do nejzazších končin vesmíru.
Vypravěč uvádí konkrétní příklad tohoto jevu: knihu, publikovanou jedním odborníkem, v níž je stavba zdi přirovnána k příběhu biblické babylónské věže. To, co ji zničilo, tvrdí odborník, nebyl především boží hněv. Tím skutečným problémem byl fakt, že byla postavena na technicky pochybných základech. Čínská zeď zdaleka předčila starověkou věž z hlediska pevnosti díky značně zdokonaleným stavebním technikám a pracovním dovednostem, jak odborník dál tvrdí. To bylo důležité, protože podle vypravěčova popisu odborníkovy knihy, samotná zeď nebyla pouhou zdí. Byla postavena jako základ "nové babylónské věže". Jádrem odborníkovy knihy je nástin plánů – i když neprůhledných – týkajících se konstrukce takové věže. Odborníkovo podání vypravěče zaráží. Vypravěč se diví, jak by mohla zeď fungovat jako základ pro věž? Jak by mohla věž spočívat na této konkrétní zdi, která, pokud měla být vůbec dokončena, byla by jen čtvrtkou kruhu nebo nanejvýš půlkruhem, ale rozhodně ani náhodou celým kruhem? Na doslovné úrovni, jak dochází vypravěč k závěru, nemůže ani zdaleka být takový částečný kruh základem pro věž do nebes. Jediný způsob, jak nelogickou tezi přizpůsobit odborníkovu tvrzení je chápat "věž" v duchovním smyslu – jako metaforu. Ale chápání odborníkovy věže v metaforickém smyslu vede vypravěče pouze k nové hádance. Pokud je věž míněna symbolicky jako metafora, proč pak stavět skutečnou, hmotnou zeď? Proč byly tisíce dělníků posílány do pohraničí, aby po desetiletí či dokonce staletí kladly cihlu na cihlu? Proč by bylo třeba mobilizovat celou zemi, aby se naplnil duchovní cíl symbolické věže pomocí zcela hmotné zdi?
V Bibli se potomci Noemova syna Šema stěhují do Babylonu. Tam je sjednotí společný záměr – postaví věž směřující k nebesům. Má představovat hmotnou bránu z pozemského světa do božské říše. Šémovy děti jsou schopny dosáhnout tohoto úžasného výkonu, protože se všichni dokáží vzájemně dorozumět; mluví stejnou řečí. Babylónská věž je projevem společenské harmonie; je výsledkem společné touhy dotknout se božího těla. Síla této společné touhy, této harmonie, ohrožuje Boha. S takovou věží se to, co je vzdálené – nebesa – stává blízkým. Co je oddělené, se spojí. Co je nepředstavitelné, stává se poznatelným. Co je abstraktní, stává se hmotným. Bůh věž srazí k zemi. Trestá Šémovy děti tím, že způsobí zmatení jejich jazyků. Komunikace se rozpadá. Společenská harmonie je zničena.
Odborníkova představa Čínské zdi jako základu pro novou babylónskou věž je pouhým bludem. Zeď má oddělovat vnitřek od vnějšku, sebe od ostatních, civilizaci od barbarů. Taková stavba nikdy nemůže být základem věže, jako je babylónská věž – vrcholného symbolu společenské harmonie a společného přání. Horizontalita zdi je v rozporu s vertikalitou věže. Politický účel zdi je v rozporu s duchovním přesahem věže. Strach zdi je v rozporu s nadějí věže. Zeď je autoritářská, hierarchická, věž je demokratická a rovnostářská. V jednom klíčovém bodě má však odborník pravdu: babylónská věž, demokratická a rovnostářská, postavená na základech sdíleného jazyka a společného přání, je osudově slabá. Její základy se hroutí. Věž se kácí a rozpadá se v prach.
Vypravěč nám, čtenářům, vypráví podobenství. Císař na smrtelné posteli šeptá poslovi poselství. Posel ho nám má doručit. Vzdálenost mezi poslem, který je s císařem uprostřed císařského dvora, a vámi ve vaší vesnici ve vzdálené provincii, je nepřekonatelně dlouhá. Cesta je zatarasena nesčetnými překážkami. Posel je nemá šanci překonat. Poselství nebude doručeno. “Niemand dringt hier durch und gar mit der Botschaft eines Toten an einen Nichtigen /“Tudy nepronikne nikdo, natožpak s poselstvím mrtvého.“ “Ty však,” vypravěč uzavírá přirovnání, “ když se snáší večer, sedáváš u okna a alespoň o tomto poselství sníš.“ Ten sen je tou zdí.
Z angličtiny přeložila Tereza Límanová.
V eseji byl použit český překlad Při stavbě čínské zdi od Miroslava Zůny z roku 2002. Vydal Český klub, nakl. Josefa Šimona, Praha.
Seth Rogoff je spisovatel a odborník na mediální studia, literaturu a kulturní analýzu. Je autorem románu The Castle (FC2 2024), který je intertextuálním zkoumáním románu Franze Kafky Zámek. Mezi jeho další romány patří First, the Raven: Preface (2017), Thin Rising Vapors (2018) a The Kirschbaum Lectures (2023). S bývalým hráčem NBA Kendrickem Perkinsem je spoluautorem memoárové knihy The Education of Kendrick Perkins (St. Martin's 2023), která zkoumá vzájemné propojení sportu, rasy, historie a médií. Jeho kniha The Politics of the Dreamscape (Palgrave 2021) se zaměřuje na kulturní dějiny, literární teorii, na politiku snů a jejich výklad. Jeho kratší práce vyšly v mnoha časopisech, mj. The Forward, BODY, Cagibi, Epiphany, Eclectica a Rain Taxi. Doktorát získal na Amsterdam School for Cultural Analysis (ASCA). Magisterský titul získal v oboru evropských intelektuálních dějin na Duke University a bakalářský titul v mezioborovém programu Literatury a historie na Washingtonově univerzitě v St. Louis. V současné době vyučuje mediální studia na Anglo-americké univerzitě v Praze.
cz
