V červenci 1923 odjel Franz Kafka do přímořského letoviska Müritz u Baltského moře, aby se zotavil na čerstvém vzduchu. Trpí tuberkulózou a již několik měsíců má stále horečku. V těsném sousedství místa, kde bydlí, se nachází prázdninová kolonie berlínského židovského lidového domu. Kafka se rád stýká s východními židovskými dětmi, o které je zde pečováno: „Když jsem mezi nimi, nejsem šťastný, ale na prahu štěstí“, píše svému příteli Hugo Bergmannovi.
V prázdninové kolonii pracuje Dora Diamantová (v jidiš: Dymant), která přišla do Berlína o několik let dříve ze Slezska. Když se setkávají, je okouzlen - také jejím hledáním židovské identity mimo ultraortodoxní chasidismus, který ji v mládí provázel a uvaloval na ženy tolik zákazů. „Když jsem Kafku viděla poprvé, okamžitě jsem si uvědomila, že jeho obraz odpovídá mé představě a pojetí člověka“, bude později vzpomínat Dora Diamantová.
Ti dva jsou záhy nerozluční. Procházejí se po nábřeží, sedí na plážovém lehátku, Franz pomáhá Doře v kuchyni. Tato letní láska mu změní život: Konečně se mu daří odpoutat se od Prahy. Následuje Doru do inflací zmítaného Berlína.
K tomuto pohnutému milostnému příběhu z bude číst renomovaný Kafkův životopisec Reiner Stach ze své knihy Kafka. Roky poznání, třetího dílu monumentální, Kafkovy biografie, která získala četná ocenění a byla přeložena do mnoha jazyků. V následné diskusi s Verou Schneiderovou z Německého kulturního fóra pro východní Evropu půjde také o to, proč byla Dora Diamantová mnohem víc než „Kafkova poslední láska“.
Akce pořádaná Německým kulturním fórem pro východní Evropu ve spolupráci s Lipským knižním veletrhem.
cz
|
de
|
en
Domů
Místa
Program
Blog
O nás
Partneři
Vyhledávání
