Zeug und Cajk

„Zeug und Cajk“

Anka Helfertová / Janna Jirkova / Jan Dominik Kudla / Nicolas Prokop / Jan Rybníček

Zahájení

Úterý 16. dubna 2024, 19:00 hodin

s hudebním vystoupením DJ Die-Ley a Veit B, 20:00 hod.

Doba trvání a otevírací doba

Od 17. dubna do 25. května 2024, úterý až sobota, 13:00 - 19:00 hod.

Doprovodný program

Filmový večer na téma tělo a nepohodlí: 25. dubna 2024, 19:00 hod.

Čtení s kávou ze stray coffee roasters 11. května 2024, 15:00 hod.

Finisáž

Sobota 25. května 2024, 19:00 hod.

s hudebním vystoupením skupiny RABOTANoLoSo

Kunstarkaden, Sparkassenstraße 3, 80331 München l kunstarkaden.muenchen Ein Kunstraum der Stadt München

Vstup volný / bezbariérový přístup / o svátcích zavřeno

Pět umělců a umělkyň spojuje své síly ve stopách českého surrealismu a kafkovských motivů.

V Kafkově díle přichází neklid lehkou nohou, plíží se tichými tlapkami a sedá si místo vedle nás.

Sto let po smrti Franze Kafky si klademe otázku, které aspekty jeho díla rezonují obzvláštní silou v současnosti. Které z nich lze nalézt i v naší umělecké tvorbě? Franz Kafka je pro německou i českou uměleckou tradici mimořádně významnou osobností a stejně jako my, byl tento německy mluvící autor, který žil v Praze, oběma kulturami silně ovlivněn.

V mnohonárodnostním Československu mezi světovými válkami na jeho dílo okamžitě s velkým nadšením reagovali surrealisté. Sledujeme stopy osobité tradice československého surrealismu a chtěli bychom se vědomě ponořit do proudu vlastních uměleckých biografů a původů.

Fascinuje nás specifická tíha, melancholie a postoj ke strachu z těžko snesitelné reality. To, jak Kafkova nakládá s tělesností, prozrazuje určitý neklid otevřený křehkosti a proměnlivosti. Mimořádně vzrušující je také, jak se staví k více-než-lidskosti, ve smyslu termínu filozofa Davida Abrama: Kafkovy postavy často nejsou zcela lidské nebo nejsou zcela jasně živé.

Ze své pochmurné básnické polohy Kafka prohlašuje, že sto let starý obraz autonomní, racionální bytosti vždy selhával. Jeho humorné postřehy o hluboké vzájemné závislosti, osamělosti a absurditě jsou stále aktuální. Také v naší práci je těžištěm lidské tělo, které nás spojuje s ostatními živočichy a zároveň je silně ukotveno ve společnosti a v různých identitách.