Judita Matyášová: Na chvíli sedět ve vlaku vedle Franze!

Lago Maggiore - Foto Jan Jindra

Od roku 2003 pátráme s fotografem Janem Jindrou po celé Evropě. Dokumentujeme místa, kde byl Kafka na dovolené nebo na služební cestě. Jedním z výsledků našeho projektu Cesty Franze Kafky je putovní výstava a nová publikace S Kafkou na cestách. Představujeme slavného literáta jako zvídavého cestovatele, kterého zajímal zdravý životní styl i moderní technologie.

Napříč Evropou

Často se mě lidé ptají, kdy jsem poprvé slyšela o Kafkovi? Zcela jistě na střední škole, ale nikoliv od vyučujících, ale od mojí spolužačky Terezy Hof. Tehdy mi vyprávěla, co tohoto spisovatele inspirovalo: prý se cítil nepochopený v rámci vlastní rodiny a úřednická práce ho vůbec nebavila. Tenkrát mě tohle téma nijak zvlášť neoslovilo.

Vše se změnilo v roce 2003, kdy jsem se poprvé setkala s fotografem Janem Jindrou. Řekl mi, že dokumentuje místa, kam jel Kafka na dovolenou nebo na služební cestu. Postupně se přede mnou začal zobrazovat někdo úplně jiný, kdo neodpovídal zažité představě Franze Kafky. Z knihy S Kafkou na cestách

V následujících 21 letech jsme se vydali po stopách slavného literáta. Průběžně se na jednotlivá místa vracíme a zjišťujeme, jak se mění. Desítky lokalit po celé Evropě, o nichž si Kafka zapsal pár slov, pár vět, anebo několik stran v jeho cestovních denících nebo dopisech. Proč jel do Merana, do Výmaru, do Frýdlantu nebo do Luzernu? Zajímalo nás, čím tahle města žila v době, kdy tam pobýval? A jak vypadají dnes?

Dovolená na jihu

Součástí našeho projektu Cesty Franze Kafky je fotografická kolekce, kterou jsme představili v Evropě i v zámoří. Letos na jaře byla jsem ji vystavili v Italském kulturním institutu v Praze. Prezentovali jsme snímky míst, která souvisí s pobytem Franze Kafky v Itálii. Jedním z nich je Riva del Garda, kam jel Franz s Maxem Brodem a jeho bratrem Ottou na dovolenou. Atmosféra tohoto přístavního města na Kafku zapůsobila natolik, že o něm později napsal povídku Lovec Gracchus. Před každou cestou jsme vyhledávali informace o konkrétní lokalitě. Sháněla jsem dobové fotografie a další archivní materiály, a také jsem řešila, jak financovat dokumentování kafkovských lokalit. Nebylo to zrovna téma, které by lákalo sponzory. Několikrát se nám ale poštěstilo - a jednou právě v Itálii!

Překvapení v hotelu

Judita Matyášová (vpravo) s majitelem hotel Gabrielli Sandwirth v Benátkách - Foto Jan Jindra

Na podzim roku 2007 jsme chtěli jet do Benátek, kam Kafka vyrazil v roce 1913. Bydlel jen pár kroků od náměstí svatého Marka. Jenže ubytování v luxusním hotelu Gabrielli Sandwirth bylo nad naše finanční možnosti. Desítky let patřil tento dům rodinné firmě Perkhofer. Napadlo mě, že by je možná mohlo zajímat, čemu se věnujeme.

Napsala jsem dopis o našem projektu. Po měsíci už jsem ani nedoufala, že se někdo ozve. Najednou telefonát, kde zaznělo: "Bongiorno!" a následovalo pozvání do hotelu. Majitel – postarší dottore Perkhofer – měl odpovědi na všechny naše otázky. Vyzvídali jsme, jak mohl Kafka koukat přímo do tváře gondoliéra, když je vodní hladina vzdálená několik metrů od hotelu? Tak daleko by přeci nedohlédl! Nábřeží prý bylo poloviční, takže tím byla jedna záhada rozluštěna.Hotel Gabrielli Sandwirth, Benátky - Foto Judita Matyášová

A pak jsme se procházeli v přízemí hotelu, kde nás čekalo další překvapení: dobový nábytek z počátku minulého století. Psací stoly v salonu, příborník v jídelně nebo dřevěná telefonní budka vestavěná do speciální skříně. Před pár lety hotel koupila mezinárodní firma. Nyní ho opravuje a příští rok bude rekonstrukce hotová. Na fasádě je jen cedulka s textem o Kafkovi. A co zbyde vevnitř? Necháme se překvapit.

Benátky - Foto Jan Jindra

Těsně vedle

Další lokalita v Itálii bylo město Stresa, kde Franze a Maxe v roce 1911 zaujala především úchvatná scenérie jezera Lago Maggiore. Stejně jako mnohokrát během jejich cest po Evropě i zde dostáli svému pravidlu, které Brod popsal v autobiografii Život plný bojů. Věřili, že krajiny se lze naplno zmocnit, když se ponoříte do vodní plochy.

Max si do cestovního deníku zapsal, že se každý den chodili koupat kolem jedné vily. Jenže jak poznat tu pravou, když takových budov byly desítky kolem celého jezera? Měli jsme k dispozici pouze Brodovu kresbu z cestovního deníku. Jezdili jsme křížem krážem kolem jezera, až jsme tu správnou vilu našli – téměř těsně vedle našeho hotelu.Z knihy S Kafkou na cestách

Barvy a písmena

V roce 2009 jsme vydali knihu Na cestách s Franzem Kafkou v nakladatelství Academia. Publikace byla součástí tematické edice Po stopách slavných literátů a měla jednotnou grafickou úpravou. Vloni nás napadlo, že je na čase aktualizovat výsledky našeho projektu, včetně nové grafiky. Oslovili jsme studenty grafického designu z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. "Prostě se toho Kafky nebojte!" znělo naše zadání. Nejvíc nás zaujal návrh Sáry Hlásenské, která fotografie Jana Jindry a moje texty zkombinovala s výraznou modrou a oranžovou barvou. Do názvu kapitol zakomponovala písmena z Kafkova rukopisu. Vernisáž knihy S Kafkou na cestách - Foto Ondřej Lacina

V naší nové knize S Kafkou na cestách jsou aktuální informace o téměř 70 místech po celé Evropě, přidali jsme nové texty například o Kafkově výletu do německého Stapelburgu nebo návštěvě Milána. Koncem května jsme knihu, kterou vydalo nakladatelství Labyrint, pokřtili. A když jsme řešili, kdo bude kmotrou: měla jsem hned jasno! Moje spolužačka herečka Tereza Hof, která mi před lety poprvé vyprávěla o Franzovi.

Narušit stereotyp

Během května vyšla série článků o našem projektu v celostátních médiích v Česku. Při rozhovorech se mě novináři ptali, co se dá ještě o Kafkovi zjistit nového? Kde všude cestoval? Proč ho zajímal zdravý životní styl? Proč ho fascinovaly nejrůznější technické novinky?

Byla to smršť otázek, ale hlavně velký údiv, protože obzvlášť v Česku je obtížné narušit zažitý stereotyp o Kafkovi, kterého prý zajímala pouze literatura. Jsem moc ráda, že s naším projektem postupně ukazujeme Kafku také jako zvídavého cestovatele. A jsem ještě radši, že se mi ozývají učitelé a učitelky češtiny, kteří mají zájem představit mnohem plastičtější obraz slavného spisovatele.

Z knihy S Kafkou na cestách 

Žádná náhoda

Před pár dny jsem o Kafkovi vyprávěla ve Výmaru, kde byli Franz a Max v roce 1912. Tohle město v Durynsku je proslavené hlavně díky trojici klasiků, kteří zde žili: Goethe – Schiller – Nietzsche. V roce 1912 se Franz s Maxem vydali do Výmaru, protože chtěli vidět místa, kde Goethe bydlel a tvořil. Judita Matyášová ve Výmaru před hotelem, kde F. Kafka bydlel - Foto Serge Strekotin

Osmadvacetiletý Franz ale brzy přesměroval svůj zájem o literáta na někoho jiného. Mnohem víc ho zaujala šestnáctitelá Margarethe (Greta) Kirchner, která byla dcerou správce Goethova domu. Dohromady spolu byli jen pár hodin, ale Franz doufal, že ji "náhodou" potká. Možná zrovna půjde parkem, třeba teď zabočí na hlavní ulici, anebo ji zahlédne u kašny. Do cestovního deníku si zapsal, že viděl černovlasou dívku skoro všude, a její jméno slyšel i v hotelu, kde papoušek volal "Greto!"

Vyprávěla jsem o Franzovi a jeho letní lásce knihovnici Claudii Streim, která mi ukázala nádherné točité schodiště v knihovně velkovévodkyně Anny Amalie. Váže se k němu legenda ze 17. století o jednom zamilovaném tesařovi, jehož milá se jmenovala Margarethe, a proto její jméno vytesal do spodní části schodiště. Když jsem ten nápis viděla, znovu mi došlo, že u Kafky žádné náhody neexistují. "Jeho" Greta byla prostě všude!

Výmar - Foto Judita Matyášová.

Stále na cestě

Pořád dokola odpovídám na otázku, co se dá na světoznámém autorovi objevit nového? A já vždy doporučuji jeho cestovní deníky, které jsou plné trefných popisů. Při čtení máte pocit, že s ním sedíte ve vlaku, po očku pozorujete slečnu na protějším sedadle, nebo počítáte mince, abyste dali spropitné číšníkovi, jehož životní příběh si právě domýšlíte. Franz vás bude celou dobu pevně svírat, abyste neuhnuli pohledem při pozorování okolního světa. Někdy vás nutí dívat se na ošklivost nebo směšnost, jindy povolí sevření, a cítíte okouzlení a radost z nového objevu. Rozhodně stojí za to, abyste se nechali unášet touhou věčného cestovatele. Inspirujte se tím, co si Kafka v roce 1917 zapsal do deníku:

Sedět tak v železničním vagoně, zapomenout na to, žít jako doma, náhle se rozpomenout, pocítit unášivou sílu vlaku, stát se cestujícím, vyndat z kufru čepici, chovat se ke spolucestujícím svobodněji, srdečněji, důrazněji, být bez zásluhy unášen k cíli, vnímat to jako dítě, stát se miláčkem žen, podlehnout přitažlivé síle okna, mít stále alespoň ruku vysunutou přes okenní rám.

Judita Matyášová (1979) vystudovala Literární akademii Josefa Škvoreckého a Soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Od roku 2003 publikuje v celostátních médiích, především v Lidových novinách, na webu Reportér, v týdeníku Vlasta a měsíčníku Glanc. Píše o historii, kultuře a cestování a je spoluautorkou projektu Cesty Franze Kafky, který od roku 2003 dokumentuje místa, kam cestoval slavný spisovatel. Spolu s fotografem Janem Jindrou vydala v roce 2009 knihu Na cestách s Franzem Kafkou (nakladatelství Academia). Od roku 2010 jezdí pravidelně do Dánska, kde objevila příběh 80 českých židovských dětí, které se zachránily díky dánských pěstounů. Jejich osudy publikovala v knize Přátelství navzdory Hitlerovi (2013). V roce 2024 vydala spolu s Janem Jindrou publikaci S Kafkou na cestách (nakladatelství Labyrint). Judita Matyášová pravidelně přednáší o novinářské práci, organizuje putovní výstavy o Kafkovi a jeho cestách po Evropě.