Mikuláš Zvánovec: Centrum Trojmezí – Projekt Kafkovské jižní Čechy

Foto Mikuláš Zvánovec

Zahájení mezinárodního literárního sympozia „Kafkovy jižní Čechy“ a zároveň pilotního projektu Centra Trojmezí Evropského hlavního města kultury České Budějovice 2028 se uskutečnilo 5. října 2024 v zaniklé pohraniční obci Zvonková / Glöckelberg na Šumavě. Setkání konající se v rámci programu Kafkovské jižní Čechy u příležitosti letošního 100. jubilea Franze Kafky bylo věnováno zejména vzpomínce na spisovatele a blízkého Kafkova přítele Johannese Urzidila ​​z Prahy, který před druhou světovou válkou často pobýval v Josefodole u Zvonkové.

Zvonková – místo smíření

„Per omnes fines ad reconciliationem voco“ (Přes hranice volám ku smíření) je nápis jednoho ze zvonů ve věži kostela Sv. Jana Nepomuckého, kterou před rokem 1989 využívala čsl. Pohraniční stráž jako pozorovatelnu. Hodiny na kostelní věži ukazující na „za pět dvanáct“ připomínají, že právě blízkost rakouských hranic se po druhé světové válce stala idylické pošumavské obci osudnou. K její záchraně tak mohlo dojít už snad jen v úplně poslední chvíli. Kromě kostela a dvou budov se z někdejší farní obce o 700 obyvatelích nedochovalo nic.

Foto Libor Staněk

Společnou prací dobrovolníků z Rakouska, Německa a České republiky po roce 1989 pod vedením Horsta Wondraschka se ovšem toto kouzelné místo na Schwarzenberském kanálu stalo místem smíření, které má pořád hodně co vyprávět. Zarostlá oblast na úpatí Hochfichtu byla přitom v meziválečném období vyhledávaným letoviskem a dařilo se zde i zimním sportům. V sousedním Josefodole / Josefsthalu se scházeli literáti kafkovského okruhu v rámci josefodolské stolní společnosti (Josefsthaler Stammtisch). Právě zde až do roku 1938 žil a psal Johannes Urzidil.

Zvonková a Johannes Urzidil

Programu Urzidilova Šumava se navzdory nepříznivé předpovědi počasí zúčastnilo přes 35 lidí z Německa, Rakouska a České republiky. Účastníci si nejprve prohlédli muzeum Zvonkové s pamětní místností Johannese Urzidila, aby si poté na obnoveném hřbitově vyslechli velmi osobní příběh o pietní obnově Zvonkové po roce 1989 z úst jejího hlavního iniciátora Horsta Wondraschka z Lince. Toto vyprávění bylo doplněno promítáním historických fotek Zvonkové, Josefodola a Huťského dvora.

Zdena Mrázková z Musea Fotoateliéru Seidel v Českém Krumlově a Lenka Hůlková z Rodného domu Adalberta Stiftera v Horní Plané ukázaly také mnoho zajímavých pohlednic a fotografií ze staré Šumavy a ve svém vyprávění tak přiblížili dobu Urzidilova šumavského exilu po jeho propuštění z diplomatických služeb v souvislosti s nástupem nacismu. Při této příležitosti byl panu Wondraschkovi také předán dárek jako poděkování za jeho dlouholetou práci. Pestrobarevnou mozaiku někdejší každodennosti v oblasti Zvonkové doplnila magnetofonová nahrávka s Urzidilovými vzpomínkami na osobnost Franze Kafky.

Foto Libor Staněk

Po promítání se skupina odebrala na komentovanou exkurzi k někdejšímu letnímu bytu Johannese Urzidila, kterou vedl Miloš Minařík, předseda Společnosti Johannese Urzidila. Stop minulosti bylo možné nacházet stále mnoho, např. ve sklepě bývalého panského dvora nebo podél někdejšího zahradního plotu vzpomínaného pražského německého literáta. Podrobnosti a souvislosti urzidilovských šumavských pobytů doplnilo osobní vyprávění pamětnice Emmy Marxové, rodačky z blízkého Huťského dvora.

Velmi informativní a zároveň i symbolické setkání v přátelské atmosféře bylo doprovázeno pauzou na kávu a zákusek. Program byl zakončen mezinárodním piknikem na Zvonkové. Zájem o setkání předčil očekávání i vzhledem ke špatné předpovědi počasí. Zpětná vazba byla velmi pozitivní a vzbudila mediální zájem. Akcí se podařilo i propojit a utužit přeshraniční kulturní kontakty v oblasti česko-rakousko-německého trojmezí.

Mezinárodní literární sympozium Kafkovské jižní Čechy

Vyvrcholením mezinárodního projektu, na kterém se podílela celá řada tuzemských a zahraničních organizací jako např. Adalbert Stifter Verein München, Deutsches Kulturforum östliches Europa, literární festival Šumava Litera nebo Museum Fotoateliér Seidel bylo mezinárodní literární sympozium Kafkovské jižní Čechy v Kendeho vile v Č. Budějovicích. Program sympozia tvořilo šest odborných příspěvků o roli jižních Čech pro život a dílo autorů okruhu literátů okolo Franze Kafky.

Kendeho vila

Pro referenty a zahraniční hosty byla uspořádána prohlídka města Českých Budějovic se zaměřením na česko-německo-židovské dějiny města, jakož i informace o plánech a projektech do budoucna v rámci EHMK. Navazovala prohlídka Kendeho vily v německém i českém jazyce, v rámci které byla představena tato pozoruhodná stavba, jakož i pozapomenuté osudy ochrnutého hudebního skladatele Rudolfa Kendeho a jeho rodiny. Místo konání sympozia bylo vybráno i vzhledem ke své symbolické hodnotě – jako místo, kde se snoubí české, německé a židovské dějiny regionu. Sympozium moderovala Franziska Mayer ze Spolku Adalberta Stiftera v Mnichově a Mikuláš Zvánovec za Centrum Trojmezí.Foto Pavel Balek

Jižní Čechy a německojazyčná literatura

Sympozium zahájila kreativní ředitelka EHMK Anna Hořejší, úvodní zdravici přednesl František Talíř, zástupce hejtmana Jihočeského kraje. V první přednášce seznámil Ivo Kareš, ředitel Jihočeské vědecké knihovny posluchače s tématem německy mluvících autorů z Prahy na Šumavě a v jižních Čechách. Zde vycházel zejména z elektronické encyklopedie německé literatury o Šumavě zvané „Kohoutí kříž“, která i jeho přičiněním v Budějovicích vzniká již řadu let a shromažďuje informace a díla autorů, kteří byli během 20. stol. zapomenuti nebo vytěsněni z paměti.

Foto Pavel Balek

O rodině a jihočeských kořenech světoznámého Franze Kafky byla přednáška spisovatelky a Aleny Wagnerové, známé jinak např. i biografiemi Mileny Jesenské nebo Sidonie Nádherné. Alena Wagnerová především pozoruhodným způsobem načrtla odrazy sociálních otázek v životě Franze Kafky a jeho otce Hermanna pocházejícího z chudých poměrů venkovské židovské rodiny.

V dalším příspěvku zavedl rakouský historik a organizátor přeshraničních kulturních festivalů Přechody/Übergänge Thomas Samhaber publikum do dob setkávání Franze Kafky s jeho přítelkyní, českou novinářkou Milenou Jesenskou, na českou-rakouskou hranici, konkrétně na nádraží v Českých Velenicích. Franz Kafka ovšem cestoval do jižních Čech i z jiných důvodů, např. v létě 1922 na dovolenou do Plané nad Lužnicí. Sice tam kvůli všudypřítomnému hluku jen stěží nacházel klid, přesto ho místo mohlo inspirovat k práci na jeho stěžejním románu „Zámek“, jak na základě Kafkovy korespondence důvtipnou formou přiblížil Daniel Musílek z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Foto Pavel Balek

Druhá část programu sympozia byla věnována Johannesu Urzidilovi. Přednáška Very Schneider z Deutsches Kulturforum östliches Europa v Postupimi vykreslila i za pomoci radiových nahrávek Urzidilův portrét jako spisovatele a historika umění, který psal německy, ale pohyboval se v pestrém intelektuálním a uměleckém světě pražských kaváren, kde jazyk nebyl rozdělujícím prvkem. Na to vhodně navázala poslední přednáška Miloše Minaříka ze Společnosti Johannese Urzidila, který vedle pobytů v Josefodole mj. přiblížil podrobnosti ohledně kontaktů J. Urzidila k českým malířům.

Sympozium si v rámci svého mezinárodního zaměření po celou dobu zachovávalo dvojjazyčnost a veškeré přednášky byly simultánně tlumočeny (čeština-němčina). Sympozium zároveň velmi plodně posloužilo k síťování přeshraničních kulturních aktérů v rámci projektu Centra Trojmezí a jeho dalšího rozvoje. Zpětné reakce byly veskrze pozitivní. Sympozium bylo ceněno pro svou jedinečnou kombinaci kvality příspěvků s bezvadnou organizací a výjimečnou atmosférou zvoleného místa konání.

Hermann Kafka z Oseka – Exkurze

Druhým doprovodným programem Kafkovských jižních Čech byla komentovaná a simultánně tlumočená exkurze do Oseka u Strakonic s komentářem spisovatelky Aleny Wagnerové a bývalé osecké kronikářky Jany Vačkářové. Jednalo se o historicky první veřejnou exkurzi svého druhu.

Skupina se sešla na nádraží v Radomyšli, aby se vypravila po stopách židovské historie obce v rámci cca 6 km dlouhého pěšího okruhu. Pod vedením Jany Vačkářové se účastníci dozvěděli mnoho podrobností z novější i starší historie Oseka, zejména o její židovské části, kde se nacházela synagoga i rodný dům Hermanna Kafky. Hermann Kafka zde prožil velmi chudé dětství, poté se mu podařilo díky své píli a disciplíně otevřít galanterijní živnost na pražském Starém Městě. Právě tato zkušenost se mohla významně podepsat na hrubé výchově svého syna, kterému se snažil vštípit stejné vlastnosti, které on sám potřeboval k sociálnímu vzestupu.

Dále se skupina odebrala na prohlídku jindy zcela nepřístupného oseckého zámku, ve kterém je v současnosti umístěn Domov pro osoby se zdravotním postižením. Zámek, který byl podle některých autorů (např. Ladislav Stehlík) předlohou slavného Kafkova románu, disponuje rozlehlou zámeckou zahradou, ve které účastníci mohli objevit kapli Sv. Jana Nepomuckého nebo zapomenutou hrobku generála Petera Arnolda. Někdejší panské sídlo rytířského rodu Daubků ve své novobarokní podobě z roku 1911 nabídlo účastníků exkurze i hudební zážitek. V zámecké kapli se o něj postarali dva klienti Domova, kteří mezinárodnímu publiku zazpívali a zahráli několik varhanních skladeb.

Dále již pokračovala exkurze pod vedením Aleny Wagnerové na návrší nad Osekem k židovskému hřbitovu. Hřbitov vznikl před rokem 1838, poslední pohřeb se zde konal roku 1905. Nejstarší náhrobky pocházejí z doby založení hřbitova, celkem se jich dochovalo kolem padesáti. Jsou na něm pohřbeni Kafkovi prarodiče Jakob Kafka a Františka Kafková, rozená Platowská. Alena Wagnerová připojila také svoje vzpomínky na cesty do Oseka v rámci své práce na knize „V ohnisku nepokoje“, která se zabývá Kafkovou rodinou, a bylo tak i možné zachytit pozitivní i negativní změny vzhledu hřbitova v posledních dekádách. Diskutovány byly i jazykové a sociální otázky oseckého židovstva v kontextu dějin 20. století.

Exkurze byla zakončena v malebné Radomyšli úzce spjaté s působením řádu Maltézských rytířů. V místní hospůdce proběhly závěrečné diskuze, srdečné rozhovory i plánování dalších společných setkání nebo případných akcí v rámci Centra Trojmezí.

Mikuláš Zvánovec je historik, který se zabývá dějinami nacionalismu, dějinami občanské společnosti, školstvím, česko-německými a rakousko-českými vztahy, dějinami železné opony a regionálními dějinami Šumavy. Po studiu na Univerzitě Karlově v Praze zde absolvoval doktorské studium na téma „Národní školský boj na Šumavě. Školské spolky jako aktéři národní diferenciace 1880-1914“. Pracuje v Komenského institutu v Praze, působí jako PostDoc na Univerzitě Hradec Králové a je jednatelem Společnosti Bernarda Bolzana v Praze.

Projekt Kafkovské jižní Čechy podpořil Česko-německý fond budoucnosti.