Vera Schneider: S Franzem na pláži

Přístup na pláž z „Cesty Franze Kafky“: Zde host z Prahy stavěl s dětmi své sestry Elli hrady z písku. Foto: Vera Schneider, © Deutsches Kulturforum östliches Europa

V Müritz u Baltského moře potkal Franz Kafka svoji poslední velkou lásku. Dnešní Graal-Müritz o památku slavného hosta stále pečuje.

„Tak něžné ruce a musí dělat tak krvavou práci!“ Těmito slovy ji Franz Kafka poprvé oslovil, vzpomínala později Dora Diamantová. Stála v kuchyni prázdninového tábora v baltském letovisku Müritz a zbavovala ryby šupin, Kafka očividně věděl, jak na úvod zaujmout nejen jako autor. Každopádně vzbudil její zájem.

Tudy kráčel Kafka

„F.-Kafka-Weg“ („Cesta Franze Kafky“) – na tento ukazatel jsem narazila v roce 2021, když jsem byla v Graal-Müritz na dovolené. O pár set metrů dál, v ulici Strandstraße 12, jsem objevila pamětní desku připomínající Kafkův pobyt v tomto místě. Ocitla jsem se na půdě literárněhistorického významu: Na tomto místě došlo v životě významného pražského německého autora k rozhodujícímu obratu.

V červenci 1923 přicestoval Franz Kafka do letoviska Müritz, aby se zotavil na čerstvém vzduchu. Trpěl tuberkulózou, několik měsíců měl přetrvávající horečku. V bezprostředním sousedství penzionu „Haus Glückauf“, v němž měl pronajatý pokoj, se nacházel prázdninový tábor Židovského národního domova z Berlína. Kafka se rád stýkal s východožidovskými dětmi, které tam trávily léto: „Když jsem mezi nimi, nejsem šťastný, ale na prahu štěstí,“ napsal svému příteli Hugu Bergmannovi. Krátce nato potkal Doru Diamantovou, která pocházela z chasidské rodiny a v národním domově byla zaměstnaná jako hospodářka a kuchařka. Toto setkání mělo změnit jeho život: Následoval ji do Berlína, kde společně žili, dokud je jeho nemoc nepřinutila město opustit. Až do jeho smrti mu zůstala Dora po boku.

Penzion „Haus Glückauf“ v ulici Strandstraße 12, kde Franz Kafka v létě roku 1923 obýval pokoj s balkonem orientovaným směrem k lesu. Dnešní zástavba je novějšího data. Foto: Vera Schneider, © Deutsches Kulturforum östliches Europa

Hned na místě jsem se rozhodla, že v tomto baltském letovisku uspořádám akci Německého kulturního fóra pro východní Evropu. Vždyť v tomto příběhu se odráží tolik zajímavého a dojemného: Kafkovo zápolení s vlastní židovskou identitou, útěk Dory Diamantové od omezení, jež na ni kladl její ortodoxní původ, a v neposlední řadě splnění Kafkova naléhavého přání, odpoutat se konečně od Prahy a společně žít s ženou, aniž by se musel vzdát psaní.

Přístup na pláž z „Cesty Franze Kafky“: Zde host z Prahy stavěl s dětmi své sestry Elli hrady z písku. Foto: Vera Schneider, © Deutsches Kulturforum östliches Europa

Hledat spojence přímo v místě jsem nemusela dlouho. Susanne Graf, vedoucí knihovny v Graal-Müritz, mi pověděla o Týdnu literatury, který už dlouhé roky organizuje společně s André Pristaffem, marketingovým vedoucím agentury Tourismus- und Kur-GmbH. Také Reiner Stach, známý životopisec Franze Kafky, se velmi rychle nadchl pro hostování v Graal-Müritz. A tak jsme v červnu 2023 spolu s publikem, které zcela zaplnilo „Haus des Gastes“ vzpomínali na sto let staré události.

Kafkovský triatlon

Nenabízelo se snad v jubilejním kafkovském roce 2024 v těchto společných aktivitách pokračovat? Tentokrát se zapojila i Dörthe Hausmann, nová jednatelka agentury Tourismus- und Kur-GmbH. „Čím je Ahrenshoop pro uměleckou scénu, tím by se mohl stát Graal-Müritz pro literaturu,“ načrtla svou vizi budoucnosti. Nerealistické to vpravdě není, vždyť na kterém jiném místě německého baltského pobřeží hledalo tolik proslulých spisovatelů odpočinek a kreativní inspiraci?

Kafkovské jubileum přišlo vhod. Druhý den Týdne literatury byly na programu hned tři pořady věnované pražskému německému autorovi. Na úvod „kafkovského triatlonu“ četl v koncertním pavilonu Günter Karl Bose ze své právě vydané knihy Franz Kafka im Ostseebad Müritz [1923]. Detailně v ní vykresluje dobové události a připomíná i často podceňovanou roli Tile Rößlerové: Tato šestnáctiletá dívka z Židovského národního domova se právě učila knihkupkyní a byla již obeznámena s nadcházejícím věhlasem tajemného lázeňského hosta. Boseova pěkně vypravená kniha je navíc i poctou Graal-Müritz, což publikum náležitě ocenilo.

Günter Karl Bose při čtení ze své knihy „Franz Kafka im Ostseebad Müritz [1923]“. Foto: Vera Schneider, © Deutsches Kulturforum östliches Europa

„Es brodelt und kafkat, es werfelt und kischt“ – pod tímto názvem, který má odkazovat k citátu Karla Krause, jsem uvedla svou prostřední část kafkovského triatlonu. Chtěla jsem tak Kafku, který se málem jako „geniální solitér“ vznáší ve vzduchoprázdnu, opět zasadit na pražskou půdu. Tam se totiž v rozpětí let 1890 a 1939 díky vzájemnému ovlivňování německé, české a židovské kultury rozvíjela pestrá literární krajina. Na pomoc jsem si přizvala hlasy Johannese Urzidila, Maxe Broda, Franze Werfela, Clary Westhoffové a Lenky Reinerové uchované v historických zvukových záznamech.

Do multimediální exkurze Very Schneider věnované pražské německé literatuře byly zapojeny četné zvukové záznamy. Zde při komentáři k Franzi Werfelovi. Foto: Kathrin Marczak, © Deutsches Kulturforum östliches Europa

Závěr dne korunovala divadelní one man inscenace Amerika v podání Volkstheater Rostock. Adaptace Kafkova románového fragmentu se zaměřuje na otázku sebeurčení. Rodiče zavrhli mladého Karla Roßmanna a poslali ho do Ameriky. Ocitá se tam ve stále absurdnějších situacích. Záchranu slibuje přírodní divadlo v Oklahomě, u kterého se nakonec nechá najmout. V závěru zaznívá otázka: Jakou roli hraje ve světě? Bastian Inglin byl jako protagonista brilantní a po představení společně s dramaturgem Arnem Blochem odpovídal na otázky k inscenaci. V publiku byla řada známých tváří: všichni ti nezdolní, kteří s neutuchající pozorností sledovali celý kafkovský triatlon.Hotelový zvonek a metronom byly rekvizity, jimiž Bastian Inglin alias Karl Roßmann demonstroval utrpení liftboye v inscenaci Amerika divadelního souboru Volkstheater Rostock. Foto: Vera Schneider, © Deutsches Kulturforum östliches Europa

Dopis od Franze, báseň Rainera Marii

Ani v následujících dnech nás Pražan v Graal-Müritz neopustil. Na pozvání Susanne Graf se řada zájemců bažících po poznání vydala navzdory nehostinnému počasí na literární procházku městem po stopách Franze Kafky, ale i dalších hostů-spisovatelů, jako byl Hans Fallada či Erich Kästner. Mimořádný objev jsme učinili den poté během tematické procházky Batoh plný literatury. S Torstenem Maaßem jsme objevovali nejen lahodný „Baumkuchen“ (à la trdelník) a (želatinové) medvídky v lázeňském lesíku – náš průvodce z dutiny starého dubu vyčaroval také dopis. „Přátelům literatury, moře a lesa. Zdraví Franz,“ stálo na obálce a v ní se ukrýval lístek s Kafkovými citáty, jimž vévodila maxima: „Věřím v sílu míst.“
Kafkův rukopis možná vypadá trochu jinak, ale tento objev v lese u mořského pobřeží v Graal-Müritzer i tak vyvolal velké ohromení. Foto: Vera Schneider, © Deutsches Kulturforum östliches Europa

Byla to možná právě tato síla, která mi při následném literárním pikniku přihrála báseň jiného Pražana. Na začátku procházky jsme dostali batohy, ve kterých jsme si nesli nejen balíčky s obědem, ale také zapečetěné obálky s literárními texty. Já jsem ke své velké radosti mohla ostatním přečíst báseň Die Stille (Ticho) Rainera Marii Rilka.

Knihovnice Susanne Graf (s deskami) provedla zájemce po místech, kde v Graal-Müritz přebývali literáti, a ukázala i místa, kde rádi trávili čas. Foto: Vera Schneider, © Deutsches Kulturforum östliches Europa

Den zakončilo promítání filmu Die Herrlichkeit des Lebens (Nádhera života). Adaptace stejnojmenného románu Michaela Kumpfmüllera líčí v silných emocionálních obrazech lásku Dory a Franze. Pro velký zájem publika se při této filmové projekci musely dokonce přidávat židle do sálu. Henriette Confurius a Sabin Tambrea v hlavních rolích touto verzí příběhu diváky v Graal-Müritz přesvědčivě zaujali, přestože „svou“ pláž nebyli s to rozpoznat: režie zasadila děj na strmé pobřeží, což nebyla jediná tvůrčí svoboda, již si dopřála, místní si toho však všimli nejvíc.   Film Die Herrlichkeit des Lebens (Nádhera života) dosáhl návštěvnického rekordu Literárního týdne 2024 v Graal-Müritz. Foto: © Tourismus- und Kur GmbH Graal-Müritz/André Pristaff (Marketing & Event)

Epilog na molu

Ve večerních hodinách rybáři trpělivě čekají na své úlovky, přes den tu panuje čilý turistický ruch. Franz Kafka však na místní molo, dlouhé 350 metrů, nikdy nevstoupil: v jeho době měla totiž místa Graal a Müritz, k jejichž sjednocení došlo oficiálně až v roce 1938, vlastní samostatná mola. Zničilo je však prudké vlnobití a silný mráz roku 1941.

Banner s nejznámějším citátem Franze Kafky o jeho pobytu v Müritz byl slavnostně odhalen během Literárního týdne 2024 v Graal-Müritz. Foto: © Tourismus- und Kur GmbH Graal-Müritz/André Pristaff (Marketing & Event)

Nové molo utváří viditelné spojení mezi oběma částmi teprve od roku 1993. Přesto však bylo cílem akce, která se konala poslední den Literárního týdne 2024 v Graal-Müritz, propojit toto molo s místní literární tradicí. Na konci mola, přímo pod úrovní horizontu, která odděluje moře od nebe, se skví banner s Kafkovou podobiznou, podpisem a prorockým citátem z dopisu: „Franz Kafka … na prahu štěstí“. Jistě letos v létě vykouzlí ještě mnoha hostům úsměv na tváři.

Z němčiny přeložila Jitka Nešporová.

Vera Schneider vystudovala germanistiku a divadelní vědu na Svobodné univerzitě v Berlíně, kde také obhájila doktorskou práci o pražské německé literatuře. Působila jako novinářka mj. pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk a publikovala k německy psané literatuře a kulturním dějinám v českých zemích. Od roku 2013 působí jako vědecká pracovnice v Německém kulturním fóru pro východní Evropu.